Představte si situaci, kdy jako šéf nebo top odborník či obchodník ve Vaší firmě řešíte svou specializaci
a k tomu i celou administrativu. Pokud budete šikovní, během nějaké doby se stane, že své specializaci věnujete zhruba 20 – 30% času a zbytek řešíte to, co je přidružené. Po zavedení systému organizace práce alá MANUFAKTURA převezme administrativní část Vaší činnosti někdo jiný, kdo bude „pro firmu levnější“
a Vy díky správnému delegování, navýšíte kapacitu pro vykonávání své specializace až na 80%. Aby se to podařilo, je třeba znát určité zákonitosti a nástroje.
Majitel firmy Marek je jediný aktivní obchodník ve firmě, sám si domlouvá schůzky, připravuje podklady pro jednání, vytváří kalkulace, připravuje smlouvy, fakturuje, řeší pohledávky, kompletuje podklady pro účetní, zaváží na sklad a řeší agendu s tím spojenou. Kromě toho ještě řídí malou zakázkovou výrobu, kde má 5 řemeslníků. Pokud se společně podíváme na to, kolik času mu ve skutečnosti zbývá na aktivní obchod, bude to oněch 20-30%.
Když se aktivně „opře do obchodu“, nezbývá mu příliš času na řízení výroby. To má za následek, že občas přijde nějaká reklamace od zákazníka. Ta ho stojí další čas,
a také ohrožuje jméno firmy. Pokud se však přesune k aktivnímu řízení výroby, začne „pokulhávat obchod“. To ohrožuje finanční stabilitu firmy a Marek si připadá jako mezi mlýnskými kameny. Aby zvládal jak obchod, tak řízení výroby, řeší ostatní činnosti buď večer nebo o víkendu. To má za následek permanentní stres a únavu, časté neshody s manželkou a to, že své děti vidí většinou jen usínat.
Ale svou firmu má rád, a také má závazky vůči svým zaměstnancům i zákazníkům …Tak „tu káru táhne stejným způsobem pořád dál“.
Až mu jednou dojde trpělivost a řekne si: „Tak dost! Musím něco změnit! Říká mi to manželka i kamarádi, co mají také firmy. Najdu si parťáka do výroby.“
Sice zatím vůbec nemá vytvořený systém organizace práce, ale je odhodlaný. Navíc ve výrobě má jednoho velmi šikovného řemeslníka Luďka, který vždycky udělá přesně to, co mu řekne. Z něj bude určitě dobrý parťák!
Háček je v tom, že Marek nemá jasně definovanou pozici PARŤÁKA ani určená pravidla fungování, ať už směrem k podřízeným řemeslníkům, tak k němu jako jeho nadřízenému. A tak není schopen Luďkovi říct svou konkrétní představu, co od něj potřebuje a jaké od něj očekává výsledky.
Má však dobrou víru a cítí nutnost „mít parťáka“. Takže se Luďka zeptá: „Luďku, co bys řekl, kdybys mi od teď začal pomáhat s řízením výroby? Mně by to hodně pomohlo.“
Luděk je potěšený, že ho šéf oslovil, a také ho má rád a chce mu pomoci, tak souhlasně kývne.
Jak se bude příběh odvíjet dál asi tušíte: Nedopadne to dobře.
Navíc tato zkušenost Marka odradí od dalších pokusů zorganizovat firmu a uvolnit si ruce!
Protože zmíněný „pokus“ o delegování ho stál spoustu peněz, nervů, a také času, kdy napravoval škody, které vznikly „dosazením skvělého řadového pracovníka do pozice nekompetentního parťáka“.